Příkladná vzpoura

Člověk (některý?) ve skrytu duše (občas?),
touží roztříštit rodinný talíř, prokopnout těžkou botou vitrínu.

Neudělá to.
Je to zakázané, špatné, nerozumné... jak bych pak vypadal?

A přesto... v jistém smyslu, bez vzteku, chce to udělat.

Je-li to povoleno, není to ono, ale něco jiného.
Je-li to zakázáno, jak bych vydržel s hlavou vztyčenou? Jak bez přímého argumentu řekl bych, že to bylo třeba?

V představě hrdinství, představa ve skutečnosti.

A přesto... občas stane se to - ostudně (to však není ono, ale něco jiného)
Buď ze vzteku - pak si jen děcko.
Nebo potvrzením těmi za tebou - pak si prohrál dvojnásob.

A přesto... není v mysli stále přítomen hrdinský epos?